Topení, kotle a zařízení

Účinnost peletového kotle se pohybuje okolo 90 procent

Rozhovor s Vladimírem Stupavským z klastru Česká peleta

Můžete laickému čtenáři jednoduše vysvětlit, z čeho se skládá peleta a k čemu ji lze využít?
Peleta je slisovaný váleček čistých pilin bez kůry. Žádné další příměsi nemá obsahovat. Je to vymyšleno tak, že piliny drží pohromadě pouze díky vysokému tlaku a teplotě při lisování. Také pomáhá lignin, který funguje jako přírodní lepidlo a je přirozenou součástí každého dřeva. Hlavní výhodou pelet je bezobslužné topení, pelety mají průměr 6 nebo 8 mm a peletové kotle nebo kamna si je samy umějí přikládat. Ještě upozorňuji, že podobným způsobem se vyrábějí i dřevěné brikety, ty je však nutné přikládat ručně, nahrazují nám tím vlastně dřevěná polínka a dá se s nimi topit třeba v krbech.

Jak rozeznám kvalitní peletu od nekvalitní?
Na první pohled musí být světlá, pokud možno stálé barvy. Také by se neměla příliš drolit, to by značilo nekvalitní výrobu. To je však jen vizuální dojem. Pokud si chceme být jisti, že máme kvalitní peletu, musíme hledat značku kvality, neboli certifikát. Pro dřevní pelety je to jednoznačně označení ENplus, které je rozšířeno po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. S ENplus dostává zákazník stále stejnou vysokou kvalitu, kterou hlídají přísné normy i auditoři. U nás se pod ENplus vyrábí asi tři čtvrtiny všech dřevěných pelet, celosvětově asi polovina. Největší podíl kvalitních ENplus pelet mají v Rakousku a Německu, tam jejich výroba přesahuje 90 % celkové produkce.
U nekvalitních pelet musíme očekávat problémy při spalování. Obsahují totiž látky, které v peletách nejsou povoleny, například příliš velké množství popela, kůry, průmyslových lepidel, barev, a podobně. Také se obvykle drolí a mají nižší výhřevnost.

Dají se peletové kotle reálně použít k vytápění více než jedné domácnosti?
Ano, určitě. Peletový kotel je automat, který si sám zapálí, sám si podá palivo a sám se vypne. Nejčastěji se vyrábějí s teplovodním výměníkem, to znamená, že vyhřívá radiátory nebo podlahové vytápění. Můžeme je najít v interiérech pro vytápění několika místností, ve sklepích pro vytápění rodinných domů, v kotelnách pro vytápění bytových domů, školek, nemocnic a podobně.  Funguje i spousta větších výtopen na pelety, které dodávají teplo obcím, sídlištím nebo komplexům bytů a budov. Příkladem je třeba obec Kovářská v Krušných horách, kde pelety nahradily dosluhující mazutovou kotelnu a vytápějí systémem centrálního rozvodu tepla obecní i soukromé budovy. Pěkná instalace je také v Bohušově u Opavy, kde je na peletovou kotelnu napojen obecní úřad a asi dvacet rodinných domků. V Martínkovicích zase funguje více roztroušených peletových kotelen, které mimo soukromé budovy vytápějí třeba místní školu.

Automatické kotle na pelety jsou ve srovnání s těmi plynovými výrazně dražší. Nechystá se nějaká technická novinka, která to změní?
Plynové kotle jsou technologicky nesrovnatelně jednodušší, pořizovací cena bude vždycky nižší nežli u peletových. To je však pouze jedna část nákladů. Přesně opačná situace je u ceny za palivo.  Tam zase protopíte méně s peletami nežli s plynem. Doba návratnosti je okolo pěti let.
Peletové kotle se pořád vyvíjejí a výrobci přicházejí s novými modely. Ty mívají vyšší účinnost, produkují méně škodlivých emisí, mají kompaktnější tvar nebo lepší ovládání. Převratné novinky se, myslím, hned tak nedočkáme. To ovšem platí napříč celým topenářským odvětvím.

K té návratnosti okolo pěti let: s jakým rozdílem v investici do kotle a v ročních platbách za plyn a pelety počítáte?
Je to hodně zprůměrováno, peletové kotelny se dají pořídit od 50 až třeba do 300 tisíc korun, přičemž účinnost těchto kotlů se pohybuje okolo 90 %. Plynové kotle můžeme nakoupit velice levné, v rozmezí 10 až 20 tisíc korun, mají však nízkou účinnost, spoustu nakoupeného plynu tedy nedokáží účinně proměnit na teplo a předat jej do systému. Lepší variantou jsou efektivnější plynové kondenzační kotle, ty ale stojí od 30 do 150 tisíc korun. Roční platby za plyn versus pelety se pak mohou lišit asi o 20–30 %, záleží na dodavatelích. Ceny plynu během roků skáčou nahoru a dolů, u pelet zase existuje letní a zimní cena – ta letní bývá o 10 až 20 % nižší. Pak se dostáváme u typické peletové kotelny na přibližně pětiletou návratnost.
Možná daleko větší prostor pro uplatnění pelet je však výměna uhelných a olejových kotlů. V prvním případě jde o komfort a čistotu vytápění, ve druhém o téměř okamžitou návratnost.

Proč by měla domácnost, která má hluboko do kapsy a topí uhlím, přejít k peletám?
Za prvé je tu ekologické hledisko, spalování uhlí produkuje nesrovnatelně více škodlivých zplodin. Navíc většina uhelných kotlů s ručním přikládáním se bude muset do devíti let přestat používat. Nařizuje to Zákon o ochraně ovzduší. Podle odhadů se to týká skoro půl milionu českých domácností. S výměnou mohou pomoct dotace: existuje Nová zelená úsporám, kotlíkové dotace, Čistá energie pro Prahu a další lokální městské dotační programy.
Uhlí je sice zatím stále levnější nežli pelety, jeho zdražování však zrychluje a navíc se chystá zavedení dalších uhlíkových daní na fosilní paliva, což ho ještě prodraží. Uhlí je také stále méně kvalitnější – vzhledem k obtížnějším lokalitám těžby, útlumu třídění a jeho počínajícím nedostatku. V zimních měsících je ve velkém dováženo z Polska.
Dalším argumentem je komfort. Každý si asi vybavíme patálie se skládáním uhlí, řešením sporů, kolik těch metráků nám to vlastně dovezli, jestli je mokré, kdo bude chodit přikládat a tak dále. Toto s peletami odpadá: objednáme závoz, přijede cisterna a ta nám nafouká pelety s přesností na kilogram přímo ke kotli. Nebo nám je doveze manipulátor v sáčcích až do garáže nebo pod přístřešek.

Jsou na trhu peletové kotle s nízkým výkonem pro zateplené domy?
Ano, nízkoenergetickým domům mohou posloužit například peletová kamna, která začínají na výkonech okolo 5 kilowattů. Modelové řady kotlů se vyrábějí nejčastěji od výkonů 15 kW a výše. Kotle jsou však přizpůsobivé, umějí se samy přepínat na nižší výkon a dobře topit i s výkonem pod 10 kW. Kvalitní dodavatel umí uspokojit potřeby každého. A jestli ne, jděte ke konkurenci, je veliká a pro zákazníka to je jen dobře.

Jak dlouho dokáže peletový kotel se zásobníkem v zimním období vytápět dům v nepřítomnosti majitele? Když například rodina ze čtyřpokojového domu odjede v zimě na týden na hory, může mít po návratu doma aspoň 15 stupňů?
Úplně bez problémů. Nejvýhodnější je vybudovat si celosezónní silo, do kterého nám cisterna nafouká pelety pouze jednou za rok – nejlépe v létě, kdy bývají nejlevnější. Kotel si pak sám podává pelety bez našeho vědomí. Vše ostatní je o regulaci, termostaty se dají programovat na dny i týdny dopředu, některé peletové kotle mohou být obsluhovány i na dálku pouhým příkazem z mobilu. Můžeme si na dálku nastavovat vypínání i zapínání, teplotu, prostě všechno.

Až dvě třetiny zdejší výroby pelet putují do sousedních zemí, Itálie či Švýcarska, což z hlediska požadavku lokální spotřeby není zrovna příznivé. Čím je to způsobeno, zdejší malou poptávkou?
Ano, to máte pravdu. Problém určitě není v nedostatku pelet, ale v zatím malém množství peletových kotlů v domácnostech. Srovnejme to s podobně lidnatým, rozlehlým i zalesněným Rakouskem: oproti jejich 100 tisícům peletových kotlů jich u nás máme nainstalovaných odhadem jen 15 tisíc. Oproti nám totiž v Rakousku začal rozvoj pelet asi s devítiletým předstihem, a je to znát. Nikdy se tam masivně nevytápělo uhlím, tamější domácnosti mají bližší vztah k ekologii a lokální produkci a velkým impulzem bylo i skoro třínásobné zdražení topného oleje, který se v Rakousku k vytápění používal.
U nás to jde pozvolna, každý rok se nainstalují v průměru dva tisíce nových peletových kotlů, stále však přetrvává možnost nakupovat dosud levné uhlí. Do budoucna jsem ale velmi optimistický. A k tomu ještě dodávám, že nějaký obrovský peletový boom by byl spíše ke škodě věci, takto se trh sám přizpůsobuje a stabilizuje.

Nezvyšuje vývoz pelet jejich cenu na domácím trhu?
To s tím až tolik nesouvisí. Výroba pelet je svázána se stavebnictvím. Pelety se vyrábějí z vedlejšího produktu z pil, které vyrábějí hlavně trámy a prkna. Piliny vznikají celoročně a pily se jich musejí pravidelně zbavovat. Řetězec končí u peletáren, které zase celoročně vyrábějí pelety a musejí je pravidelně prodávat. To, co neuplatní na českém trhu, nabídnou k vývozu. Dlouhé exportní vzdálenosti jim však snižují marže. Takže většina výrobců preferuje dodávat pelety lokálně, teprve přebytky se vyvážejí. A ty jsou u nás stále značné.

Nesníží se výhledově díky rostoucímu zájmu cena pelet? 
Žádné energie se nebudou dlouhodobě snižovat, růst se dá očekávat všude, pelety nevyjímaje. U pelet bych odhadl růst asi podle inflace, tedy o 2–5 % ročně. Jejich cena  se odvíjí především od ceny pilin a ty, pokud je jich na trhu hodně, se drží nízko. Pokud se tedy hodně staví, je velká potřeba řeziva a je i hodně pilin. Hospodářská krize tomu určitě nepomáhá.
Na druhou stranu si nikdo nemůže dovolit, aby cena pelet přerostla ostatní srovnatelná paliva, pak by se přestaly prodávat.

Jak velký je v České republice potenciál výroby rostlinných pelet, vyráběných ze slisovaného sena, slámy nebo třeba ze šťovíku?
Rostlinné pelety jsou úplně jiný typ paliva, nežli jsme zatím mluvili. Jde o průmyslové palivo, které se nehodí pro vytápění domácností. Obsahují příliš mnoho nespalitelných látek, v kotlích tvoří tvrdé povlaky, které je mohou dokonce poničit. Pouze výjimečně se dají některé rostlinné pelety spalovat i v menších kotlích. Tyto kotle jsou však dražší a jsou určeny těm, kteří mají k takovému palivu přístup – rostlinné pelety je totiž v malém množství a použitelné kvalitě problém sehnat. Uplatňují se tudíž nejčastěji při výrobě elektřiny a tepla v teplárnách. Jejich potenciál je teoreticky obrovský, vše ale určuje prodejní cena. Volné zemědělské půdy máme dostatek, troufám si ale tvrdit, že rostlinné pelety začaly i skončily s dotacemi, které jsou nyní pozastavovány. Velkým odběratelům se již agropelety nevyplatí vykupovat, klesá tedy i jejich výroba.

Opravdu se rostlinné pelety pro malé kotle nehodí? Třeba na webu propelety.cz čteme, že pro domácnosti vhodné jsou. A výrobci kotlů přímo uvádějí, že pelety z řepky nebo šťovíku do jejich kotlů patří – jsou tedy zdokumentované nějaké problémy? A nevzniká právě v tomto ohledu prostor pro technické inovace?
Já bych to rozporoval. Firma propelety potřebuje hlavně prodávat svoje linky na výrobu agropelet. V České republice panuje z pohledu Evropy zajímavý stav: stále něco zkoušíme a nepoučujeme se ze zkušeností z okolních zemí. Tam se de facto agropelety vůbec nevyrábějí, nejdou na odbyt. Lidé si rádi zaplatí za kvalitu a vyhnou se tak pozdějším problémům.
Problémy agropelet jsou následující: 1) každá výrobní várka je jiná, tak jako je jiné složení sena, slámy a dalších zdrojů, 2) neexistuje jednotný trh, zákazník pak složitě shání agropelety od výrobců, kteří vyrábějí například jen dva měsíce v roce, a kupuje v podstatě zajíce v pytli, protože v té agropeletě může být slisováno cokoliv, 3) agropelety nejdou spalovat v žádných peletových kamnech, okamžitě se se zvýšeným % popele zanese hořák, 4) (nějaké) agropelety jdou spalovat asi tak jen ve 2% modelů kotlů, které jsou na trhu k mání, ty jsou však cirka třikrát dražší. A neřekl bych, že jsou to co do komforty obsluhy úplně technologické skvosty.
U Čechů je problém, že pořád chtějí šetřit, a mnohdy na nesprávném místě. Koupí si peletový kotel, první dva roky (pod zárukou) se chovají odpovědně, ale pak špekulují, jak to obejít. Najdou agropelety, na první pohled váleček jako váleček, stojí daleko méně, tak to koupí. A za chvíli podávají reklamaci, že kotel netopí… Je to jako kdybyste do benzínoveho auta nalili nějaké průmyslové ředidlo. Na první pohled podobné, levnější, a  chvilku to možná funguje.
Řekl bych, že fungujících systémů na agropelety je v ČR tak ke stovce, hlavně na zemědělských farmách, které mají přístup k palivu. Toto však opravdu není palivo pro rozšíření na rodinné domky.

A ještě k těm dotacím: kdyby se ale například domluvil výrobce kotlů s pestitelem šťovíku, že jeden bude vyrábět kotle na sťovíkové pelety a druhý je bude dodávat na trh, nedosáhli by na dotace v Nové Zelené úsporám také?
Nebude to fungovat, toto se v malém nedá ekonomicky ustát – výroba pelet pod cca 4000 tun ročně není konkurenceschopná. Ale teoreticky to asi jde.
Mimochodem, Nová Zelená úsporám sice bude mimo jiné dotovat výměnu ekologického kotle, ale pěstitele paliva se netýká, pouze majitele kotle. Pokud tedy kotel splní emisní limity a bude zařazen do seznamu podporovaných výrobků, klidně může být z dotace zakoupen.

Kdybychom chtěli sušit seno na výrobu pelet pro rodinný dům, jakou výměru louky bychom potřebovali?
Čistě teoreticky, pro středně zateplený rodinný domek by to mohlo být asi 8–10 tun rostlinných pelet, výtěžnost sena z louky by mohla být 2–3 tuny suchého sena na hektar, tedy potřebujete čtyři hektary. K tomu samozřejmě techniku, kterou to sklidíte, prostory, kde to uskladníte, peletovací lis, speciální kotel a spoustu práce navrch. Osobně si myslím, že pro samozásobitele je to nereálné. Pro tento model bych raději doporučil rychle rostoucí dřeviny – u nás nejběžněji vrby a topoly.

Prostory na uskladnění potřebujete i na dřevní pelety, přičemž málokdo při stavbě s takovou skladovací místností počítal. Jak tento problém doporučuje při rozhodování o přechodu na pelety řešit?
Řešení je celá řada a vždycky se najde. Nejlepší je celosezonní silo, k čemuž se krásně hodí přebudovat například sklep na uhlí, pokud se řeší tento případ. Když máme jiné sklepní prostory, můžeme v nich postavit velké textilní silo v rámu, které funguje stejně jako například bývalá uhelna. Další možností je pořídit menší, obvykle plechové, silo vedle kotle, a to jednou za pár dní plnit z patnáctikilogramových sáčků, které nám dovezou na paletách. A to mluvím pouze o instalacích uvnitř domů. Neobvyklé nejsou ani podzemní zásobníky vně domu nebo kontejnerové kotelny. Současní topenáři již nabízejí takové možnosti, že by se nemělo stát, že by vám řekli: to nejde.

Pokud by poptávka po peletách výrazně vzrostla, nezvýší se tlak na intenzívnější těžbu dřeva a výsadbu rychle rostoucích monokulturních dřevin?
Ne, to určitě ne. Nikomu se nikdy nevyplatí pokácet strom pouze kvůli peletám. Nejvyšší hodnotu tvoří řezivo. Výrobci pelet pouze dávají přidanou hodnotu odpadům z výroby – pilinám. A když zabrousíme do statistiky, kolik se u nás ročně kácí a řeže dřeva, vychází nám nějakých 500 až 700 tisíc tun pilin. Výroba pelet by se tak mohla teoreticky čtyřnásobně zvýšit a pořád budeme soběstační při stále stejném objemu těžby.
Rychle rostoucí dřeviny se pro výrobu pelet příliš nehodí, pro kvalitní pelety potřebujete dřevo bez kůry, které získáte pouze z velkých pil. Nejčastěji jde o smrk.

Jaký podíl ve využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) u nás nyní tvoří biomasa a jaký podíl z biomasy pak právě pelety?
To trochu skáčeme mezi lokálním vytápěním a průmyslovou výrobou energie. Biomasa má ze všech OZE tradičně nejvyšší zastoupení. Tvoří asi 63 % ze všech ostatních OZE. Toto procento zahrnuje průmyslové i domácí využití, výrobu tepla i elektřiny, a není v něm započítán bioplyn a kapalná biopaliva, což je také biomasa.
Vytápění domácností je na všech OZE zastoupeno asi z 35 %, v tomto podílu je započítána i výroba tepla z biomasy v teplárnách, které pak domácnosti zásobují. Nejvyužívanějším palivem je zde dřevní štěpka.
V českých kotelnách v domácnostech se spálí asi 50 tisíc tun dřevních pelet ročně, tedy asi 0,7 % ze všech OZE, a několikanásobně více palivového dřeva, které je nejvyužívanějším dřevěným palivem u nás. Kolik se ho vlastně spálí, nikdo pořádně neví.

Jak vidíte rozložení sil tuzemských energetických hráčů za takových 5-10 let? Podaří se narušit současnou dominanci několika firem?
Pelety se naštěstí tohoto mocenského boje příliš neúčastní. Situace v domácí energetice se podle mého názoru příliš nezmění, stále zde bude dominovat ČEZ a velká energetika bude stále více politickým tématem.
Když se budu držet svého odvětví, tam mám jasněji. Pelety se budou vyrábět převážně v areálech velkých pil a dřevozpracujících závodů, aby se pilina nemusela převážet. Většina těchto velkých závodů přestane pilinu prodávat na volném trhu a bude sama vyrábět pelety. Menší peletárny, stojící takzvaně na zelené louce, které piliny externě nakupují, budou mít problémy. Ty budou nejčastěji řešeny přestěhováním výroby za levnou pilinou.

Jaký zdroj energie podle vás skýtá pro Českou republiku největší potenciál – jak z hlediska výroby tepla, tak elektrické energie?
Z hlediska celkové výroby tepla a z pohledu OZE jednoznačně biomasa, ovšem pouze ve vyváženém mixu s uhlím a zemním plynem. A to v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. A z hlediska výroby elektřiny jsou to dosud fosilní paliva, které bude postupně nahrazovat jádro, pokud se politická situace nezmění a nebude rozhodnuto jinak. V dlouhodobém pohledu to může být i fotovoltaika, pokud se povede razantně navýšit účinnost solárních panelů.
Pro vytápění domácností budou hrát stále větší úlohu dřevěná paliva, ať už ve formě palivového dřeva, dřevěných pelet nebo briket. Uhlí se bude stěhovat do větších tepláren, zemní plyn u nás bude stále hojně používán i v budoucnu.  Pro elektrokotle nebo olejové kotle moc růžovou budoucnost nevidím.